O PŘÍČINÁCH SESTUPU
Hlavní důvod určitě vězel hlavně v té první půlce jara, kdy jsme šest zápasů v řadě prohráli. Bohužel u nás je zima pokaždé těžká, protože v Ledči není umělá tráva. Musíme tak trénovat na oválu, jezdit jinam se klukům moc nechce. Proto se nabírání kondice řeší zmíněným oválem, což je ale i mně proti srsti, nemám to rád. Přitom jsme klukům nechali delší volno, začali jsme trénovat až v únoru, ale efekt to moc nepřineslo. Přes týden dorazilo tak sedm či osm hráčů a z těch, které jsme tam opravdu potřebovali, tak sotva dva.

O TRÉNINKOVÉ MORÁLCE
Během zimní přípravy nebyla dobrá, to je fakt. Pak se to začalo zvedat až když se oteplilo. Ale zcela upřímně musím říci, že jsem hned od začátku, co jsem loni v létě k týmu přišel, věděl, co nás čeká. Hned po asi druhém tréninku jsem asistentovi říkal, že to bude těžký boj o to, abychom krajský přebor udrželi. Kondiční možnosti, technicko-taktické dovednosti, tam všude nás čekal velký kus práce, proto jsem si říkal, že to bude zázrak, pokud se nám záchrana podaří.

O NEZKUŠENOSTI MLADÉHO KÁDRU
Opět se projevilo, že mladí mají snahu, chtějí chodit, lepšit se, ale pakliže vyrostou jen v dorostenecké I. třídě, není to kvalitativně na krajský přebor mužů. Musí pak dohánět spoustu věcí, ale jejich zápal to vynahrazoval. U těch zkušenějších už není fotbal na prvním místě, hodně hráčů už to bralo spíše jako zábavu. Dnešní přebor ale není o zábavě, pokud tedy nejste takový fotbalista jako třeba v Rapoticích Durajka či Ošmera. Pak se není čemu divit, že se u nás neustále opakovaly stejné chyby jako nedůslednost, nenavázání s protihráči, neobsazování, promáchnutí balonů a další.

O JEHO BUDOUCNOSTI U MUŽSTVA
V klubu se mě ještě nikdo neptal, takže zatím nemohu říci. Nicméně moje tušení je takové, že zájem asi ze strany vedení bude, abych dál pokračoval. Navíc nyní se tu připravovala akce ke sto letům fotbalu v Ledči, řešili se prostě jiné věci. U mě osobně je to padesát na padesát. Baví mě práce s mladými, ti mají elán, byť nemají výkonnost, ale jejich zápal mě nabíjí. K tomu jsem Ledečák, mám tu srdce, navíc jsem pod tím sestupem i podepsaný, to jsou tři motivy, které mě nutí pokračovat. Ale pak jsou zase další věci, které mi říkají, že bych pokračovat neměl. Moje trenérské ambice se neslučují s ambicemi celého týmu, mám jiné představy o fotbalu a co by tomu kdo měl dávat. Navíc, když si zase představím zimu, ovál, tak mě to příliš neláká. Momentálně tedy trenérem Ledče jsem, ale může se stát, třeba pokud přijde nějaká nabídka odjinud, tak nemohu vyloučit, že už zde pokračovat nebudu.

O MOŽNÉM OKAMŽITÉM NÁVRATU LEDČE DO KRAJSKÉHO PŘEBORU
Pokud by se to podařilo hned po roce, nikdo by se asi návratu nebránil. Já to ale nepředpokládám. Když jsem se v osmnácti letech vracel z Jihlavy do Ledče, zrovna se také spadlo do I. A třídy. Také tehdy se hovořilo o okamžitém návratu, ale nakonec to trvalo snad osm či více let, než se to podařilo. I. A třída není zrovna jednoduchá soutěž. Proto vidím cestu spíše v konsolidaci, zesílení kádru, počkat, až se ti mladí vyhrají a teprve pak se pokusit o postup. Pokud u mužstva budu dál působit já, tak vidím jako reálnou spíše tuhle cestu. Navíc je potřeba se podívat i na mládež v klubu. Žáci sice vyhráli okresní přeboru, ale tam se rovnali s týmy jako Mírovka či Leština, ne s městy jako jsou Humpolec nebo Světlá. Dorost je dokonce spojený se Zručí a tam máme jen čtyři kluky. Podle velikosti města to vypadá, že bychom měli být v krajském přeboru, ale ten stav mládeže v klubu tomu neodpovídá. My jsme jako žáci jezdili k zápasům do měst jako jsou Náchod či Rychnov. Tak nevím, kam to bude směřovat.