Historickým faktem už navždy zůstane, že podzimní část ročníku 1992/1993 byla poslední, kterou Ledeč odehrála jako jeden z mnoha oddílů nacházejících se v Československu. Jaro už se dohrávalo v České republice. Ledečské Áčko a ledečská fotbalová veřejnost tehdy stále snily o návratu do krajského přeboru, ze kterého A mužstvo sestoupilo do I.A třídy v sezoně 1990/1991, ale ani 2. sezona po sestupu jej v I.A třídě nezastihla mužstvo v takové formě, aby na postup mohla pomýšlet. Mimochodem, již v průběhu podzimu 1992 se začaly objevovat úvahy o obnovení dvou samostatných fotbalových žup na území Východočeského kraje (tedy obdob Východočeské fotbalové župy a Severovýchodočeské fotbalové župy a spolu s nimi se již objevovaly i postupové scénáře do nových župních přeborů. Jak ale dnes víme, k ničemu takovému nedošlo a postupoval klasicky pouze vítěz soutěže.

Ale zpět k výkonnosti mužstva které vedl od jara 1992 Ing. Josef Anděl spolu s asistentem Ladislavem Čechem. Můžeme zde citovat dobový článek Fotbalové otazníky v Ledečském zpravodaji, “na zhoršených výsledcích se podepsala v prvé řadě generační výměna hráčského kádru a s tím související zhoršený přístup ke tréninku i k zápasům”. Navíc situace v “mateřském” Kovofiniši, který byl z jara 1992 zařazen do 1. kola kupónové privatizace, negativně dopadala i na finanční situaci v celé TJ, fotbalový oddíl nevyjímaje. Střelecký prapor mužstva táhlo duo Milan Kavka – Petr Málek (posila z Havlíčkova Brodu), které nastřílelo na podzim dohromady 17 gólů. Druhou polovinu podzimu měla Ledeč lepší než tu první a ze 6 posledních kol prohrála pouze jednou – pohříchu derby zápas ve Světlé – nicméně to stačilo pouze na 6. misto se ztrátou 6 bodů na vedoucí Světlou nad Sázavou. Stejný bodový odstup ale měl tým i na 13. Baník Vamberk a 14. Litomyšl, takže plán na jaro byl jasný – co nejrychleji se vzdálit sestupovým příčkám. 

Derby s posázavským rivalem hrálo 25.10. v rámci 11. kola I.A třídy a přineslo spíše boj a tvrdé souboje než fotbalovou krásu.